Výzkum trhu je nuda. Je to ideální práce pro nudné lidi. Na Nudné konferenci by stačilo ukázat standartní report renomované výzkumné agentury, abyste během chvíle získali přehled o zubních implantátech a mandlích většiny publika. A jak prozrazuje předchozí věta, když se výzkumníci snaží být vtipní, je to ještě horší (výjimkou je brněnský analytik Jan Švancara, ten je totiž opravdu vtipný).
Poslední léta zaplnily reporty korektní fotografie z firemních intranetů. Shrnutí se agentury snaží vyzdobit nějakým číslem v kolečku, protože jako kulaté jsou mnohem zábavnější než pravé úhly barových grafů. Někde dokonce předělují slidy modrými obláčky.
Kvalitativní výzkum se snaží aspoň přijít s nějakým příběhem. Jakmile ale Vaše N přesáhne 50 nebo 100, jak někdo může začít tvrdit, že posílá v příloze statistiku, jako by Vás začal poučovat, že nudnost má svou váhu, že se čeká. Dokonce mi jednou klient vytkl, proč se namáhám se shrnutím, když jde o kvantitativní výzkum, shrnutím je tu přece tabulka.
Velký počet respondentů by nám měl dodat jistotu, že nepíšeme svůj příběh, nebo příběh známých rekrutátorky, ale příběh doby, cílové skupiny, lidí, zákazníků, generace. Že se příběh ukrývá v číslech, je tvůrčím omezením. Naší prací je sednout ke stroji a vtáhnout čtenáře do děje. I test story boardu jarní kampaně životního pojištění má svůj příběh.