Sedí s notebookem v kavárně a už třetí hodinu scrolluje na Twitteru. Právě proklikl článek o tom, jak si lidé s dluhy berou další půjčky na Vánoce, nové telefony a dokonce na letní dovolenou. Potkával je v rodném Ústí. “Jsou to slaboduší lidé, co si neumí odříct. Jenom mají nataženou ruku. Proč si nenašetří?” pomyslí si, zatímco odklikává další notifikaci ze Seznamu.
Je zodpovědný člověk – místo aby utrácel úspory za zbytečnosti, tráví čas čtením o tom, jak jiní utrácí peníze za zbytečnosti. Měl by vlastně spíš pracovat. Pracovat a pak umřít. Času není nikdy dost a nikdy ani nebude. Měl by s ním šetřit. Ale spíš jej utrácí. Utratil půlku dne.
Vlastně je to docela fair trade – oni si koupí ten nejnovější iPhone na splátky, on stráví dvě hodiny čtením analýz o tom, proč je to špatně. Oni promrhají peníze, které nemají, on promrhá čas, který taky nemá. A nebo ten čas investoval? Musí přece být informovaný. Co kdyby v pátek na rumu nevěděl, jak roste HDP v Německu? Je možná lenoch, ale je vzdělaný lenoch. Scrolluje BBC, ne Instagram. Někdo by dokonce mohl říct, že se vzdělává.
Jenže je tu práce. Práce neuteče, utíká jen čas. Stejně si ho nikdy nenašetří dost na to, aby z čtení nebyla prokrastinace, a tak musí využít každou příležitost. Německé HDP je jeho iPhone na dluh.