Jsme zvyklí vzít nevýznamnou věc – pivo, mobil, deodorant, politickou stranu – a udělat jí významnou tím, že dramatizujeme důsledky jejího užívání nebo neužívání. Pak musíme doufat, že výsledné drama (které vyústí do suchých podpaží, super kámošů, které stmelilo pivo nebo do sociálně spravedlivého státu) zaznamená co možná největší počet očí.
Většina takových dramatizací banalit – jakkoli povedených – se permanentně nachází na hranici rozpadu, tj. rozpadnou se většinou potom, co se nad nimi člověk hlouběji zamyslí. Výhodou pro dramatizice je, že nad nimi moc nepřemýšlíme.
Dramatizace banalit se rozpadají i tehdy pokud jsou přímo vystaveny srovnání s banalitou v její autentické podobě – čím nevýznamější, banálnější, tím lépe.
Sociální sítě jsou oceánem autentických banalit. Fungovat bok po boku takovému oceánu, i když v jiném médiu (TV), bude pro dramatizace banalit den ode dne těžší.