Autorem tohoto výroku o politicích je údajně Andrej Babiš, který se ale k němu nehlásí. Škoda, protože se jedná o vhled do velké míry platný, který se nám podařilo opakovaně výzkumem potvrdit. Podle přesvědčení respondentů z řad českých voličů skutečně všichni politici kradou.
Jeli pravda, že všichni politici kradou, pak tento jev museli reflektovat i dávní svědkové ranných antických demokracií. Mělo by se jednat o pravdu starou jako politika sama. K Platónovi bychom tento vhled volně přisoudit mohli. Filozof se jednoho dne vrátil z procházky po vinici rovnou s řešením daného problému. A jeho východisko, jak se s nenechavými prsty politiků vypořádat, není nepodobné moderním řešením. Platónovy úvahy vykazují jistou podobnost třeba s přístupem, se kterým vtrhla na politickou scénu TOP 09. Tím ale předbíháme.
V Perfect Crowd často skrze výzkum hledáme, o čem přesně by měly značky mluvit a jak by to měly říkat. Našemu systému hledání toho správného sdělení pro značku říkáme spolutvorba, protože nápady generujeme spolu s lidmi. Spolu s lidmi v opravdu širokém měřítku. Například nápad na komunikační sdělení může generovat 1000 lidí, kteří uvedou dohromady 3000 nápadů. V takovém množství už je celkem pravděpodobné, že se objeví nepravděpodobně originální nápad. Vygenerovali jsme takto třeba 54 smysluplných jedinečných důvodů, proč jít do hospody. Jde o postup, který je navržen tak, aby vždy přinášel svěží inspiraci. Díky otevřenosti systému spolutvorby dokážeme dojít k hlavní komunikační myšlence pro prací prášek i pro politickou stranu.
Jenže nehledáme pouze důvody pro ale i důvody proti. Vedle motivací, zkoumáme i bariéry pro značku. Například jaké předsudky, emoce nebo fakta naopak lidem brání, aby nějakou politickou stranu volili. Nelze si nevšimnout, že bez ohledu na konkrétní politickou stranu lidem ve volbě překáží jedna velká univerzální bariéra, a sice že se stejně jedná jen o další politiky. Bez ohledu na stranu, na pravolevé, konzervativně-liberální či jiné spektrum, lidem zkrátka vadí, že politická strana se skládá z politiků. Víme proč. Politici přece kradou.
Náhlé razantní vzestupy nových politických subjektů posledních dekád lze interpretovat právě jako úspěšné snahy věrohodně odpovědět na tuto hlavní výtku českých voličů, že pokud kandidujete, tak jste politik, a pokud jste politik, tak kradete.
Platón
Platón si všiml, že všichni politici kradou a usoudil, že to je tím, že jsou to lidé. My lidé už jsme takoví, že když můžeme, snažíme se získat pro sebe nějaké výhody na úkor celku. Podle Platóna by nám proto měla vládnout speciálně vychovaná skupina politiků. Platón navrhl vychovat stroje na vládnutí. Bytosti, které by byly systematicky zbaveny lidských tužeb, by ani neměly touhu krást. Uvidíme. Třeba někdy Platónovy myšlenky naplní umělá inteligence.
Věci veřejné
S velmi přímočarou odpovědí na to, že přece politici jsou všichni stejní, přišly Věci veřejné.
Ano, politici kradou, ale to jsou staří politici. My jsme Věci veřejné, noví politici, jsme model nové generace, který je vylepšený.
Věci veřejné označily politiky za staré a samy sebe za nové. V kampani dramatizovaly rozdíl mezi starými politiky a novými dokonce tak, že ostatní politiky přímo označily za dinosaury. Přidaly ještě svěží mentolovou barvu, mladé tváře a úspěch se dostavil. Princip dramatizace starého a nového se v komunikaci používá dodnes napříč kategoriemi.
Věci veřejné ale ve svém konceptu postrádaly tzv. reason to believe, tedy důvod, proč bychom jim vlastně měli věřit, že noví znamená i lepší. A tak když se ukázalo, že mají stejné sklony jako jiní politici, vytratila se i důvěra.
TOP 09
TOP 09 uvedla koncept politika, který se blíží k platónskému filozofovi. Jako záruka bezúhonnosti politika ale neslouží dospívání ve výcvikovém táboře ale hodnoty. Podle TOP 09 jsou mezi námi lidé, kteří vyznávají určité hodnoty a ty brání, aby se politik choval jako obvykle. Kdo jsou tito lidé, napovídá název strany. Jsou to lidé nad věcí, někde vysoko nad úrovní nás obyčejných zlodějíčků. Pozvednout nad lidské slabosti nás může služba vědě, stavovská čest svobodných povolání nebo třeba odkaz starodávného rodu. Zvláště uvěřitelně působí konzervativní hodnoty, které už z principu přece nemohou sloužit momentálním choutkám. Karel Schwarzenberg tak přichází jako pokorný správce, který přebírá odkaz předků a jako služebník ho předává další generaci.
Rizikem konceptu hodnot je pasivita. Hodnoty prostě máte. Jednou kníže, vždycky kníže. A tak lékaři a notáři sedí na svých hodnotách, zatímco voličům začne připadat, zda to není nějak málo, zda by také neměli dělat něco hodnotného.
Pan Okamura
Vynechám témata, kterým se tento zkušený marketér věnuje, a přejdu rovnou k jádru jeho koncepce. Okamura pracuje nejsvědomitěji s politickým programem, ve kterém je přímo zapečená potřeba voličů.
Politici jsou zloději, a proto musíme mít možnost je odvolat a trestat jako ostatní zločince. Zaklínadlem Okamury je přímá demokracie a odvolatelnost politiků. Ta tu pravděpodobně neslouží jako politický cíl, ale jako přesně cílená odpověď na to, co s těmi zlodějskými politiky máme dělat. Přímá demokracie má být zdrojem důvěry v to, že Okamura sám není další politik.
Jde o zdařilý koncept s minimem rizik. Pan Okamura si pouze musí dát pozor, aby k zavedení přímé demokracie a k odvolatelnosti politiků nějakým nedopatřením skutečně nedošlo.
ANO
Marketingová koncepce Hnutí ANO se radikálně změnila mezi prvními a druhými parlamentními volbami. V první fázi, při svém vstupu na scénu, si jako nová značka na trhu otevřelo politické pole skrze voliče, kteří hledají novinky. Stávající voličská základna ANO složená ze seniorů by totiž nějaké neznámé hnutí ani nikdy nevolila. ANO si otevřelo cestu k politice a tedy i do médií skrze velmi náročné voliče, kteří očekávají od politické strany vysoce důvěryhodné reason to beleive, a to Andrej Babiš měl.
Andrejovi Babišovi jste mohli věřit, protože je přece mimořádně schopný a má už tolik peněz, že nepotřebuji nic rozkrádat. Na rozdíl od ostatních. Důkaz? Je to přece miliardář, má už peněz dost. Babišovy peníze jsou jak zdrojem důvěry v jeho bezúhonnosti, tak důkazem, že je mimořádně kompetentní. Výslovně ještě dodává, kdyby to někdo nechápal, že není politik a do politiky nechtěl. Jeho tým si je dobře vědom základní bariéry v hlavě českého voliče.
ANO přišlo s konceptem super kompetentního politika, který zařídí vše, doslova. Ukázalo se, že tato role je natolik životná, že Andrej Babiš působil čím dál kompetentněji na úkor jiných koncepcí, například na úkor koncepce hnutí odborníků či boje s korupcí. Nejprve ustoupily do pozadí jiné osobnosti, které jako ředitel zeměkoule nepotřebuje. Pak z obrazu života Andreje Babiše začal mizet spánek, který je jen pro slabé. A nyní už Andrej Babiš může zaskočit i za řidiče dodávky s nákladem roušek nebo vakcíny. Osobně tam zajede. Díky tomuto až absurdnímu obrazu ale Andrej Babiš pro sebe získal výhodu původce děje. Pakliže všechno dělá on, za vším dobrým musí být právě zase on.
Koncept má minimálně dvě slabiny. ANO i přes láskyplný vztah svých voličů musí neustále nosit na stůl. K čemu by byl ředitel v opozici?
Pokud se učiníte původcem veškerého děje, zůstáváte i původcem všeho zlého. Že na to nemáte vliv, že jste jenom člověk? Zkuste to voličům, kteří uvěřili ve vaši všemohoucnost, vysvětlit.
Piráti
Pro občana se nabízí dva základní legitimní způsoby vstupu do politiky. Velice častá je zásluhová cesta, která předpokládá nějaký výrazný úspěch mimo politický život. Takto se ocitl v politice třeba právě miliardář, kosmonaut nebo hokejista. A legitimní je i angažovaná cesta, pro kterou je zdrojem důvěry společenská aktivita politika před vstupem do samotné institucionální politiky, jako tomu bylo u Baracka Obamy. Angažovaná cesta předpokládá, že se zasahujete pro správnou věc jako společenský aktivista.
Piráti sebou přivedli na scénu roli politika aktivisty. Zatímco někteří je přehlíželi jako okrajové protestní hnutí, ve skutečnosti další a další volební výsledek pod hranicí vstupu do politické sněmovny přidal Pirátům na důvěryhodnosti. Typický politik by to přece vzdal, kdyby se vidina moci nepřibližovala.
Pirátům máme věřit, protože jsou zapálení aktivisti. Komu jde jen o peníze, nemůže mít takovou energii jako oni. Stačí, abychom je na ty zloděje pustili. A důkaz? Koukejte, co všechno dělají. Jádrem pirátské komunikace je horečná aktivita, a tak můžeme od nich očekávat další proud zpráv o tom, co všechno už udělali a prosadili.
Aktivismus je nesamozřejmá činnost, musí se prosadit proti pěně každodennosti. My lidé se skrze diktát běžných starostí stáváme aktivisty pomocí nějakého vyššího smyslu. Aktivismus vyžaduje idealismus. Hypotetickým rizikem pro Piráty může být v budoucnu nesrozumitelný idealismus, se kterým budou prosazovat zákony mimo rámec takzvaného zdravého rozumu voliče.
A co bude dál? Politická spolutvorba nových odpovědí na otázku, že stejně všichni kradou, bude zřejmě pokračovat. Jsme nápaditý národ.
Náhledový obrázek: Filip Buryán. 