Před dvěma týdny jsem letěl s British Airways z Buenos Aires do Londýna. Potom, co jsme nabrali výšku a zhasnul nápis "připoutejte se", jsem začal mačkat ovladač videa, abych se na minuaturní obrazovce podíval na film. Video nefungovalo. "Řeknu kolegovi, aby se na to podíval. Do deseti minut to bude v pořádku," řekla mi letuška, když jsem si stěžoval. Za dvacet minut to nebylo v pořádku. "Kolega se teď musí věnovat jiným záležitostem. Očekáváme turbulence a nám jde především o vaše bezpečí," řekla letuška, když jsem se zase ozval. Zastyděl jsem se a přestal otravovat. Já se chci dívat na blbý film a posádka letadla dělá všechno proto, aby nás turbulence nesmetly do Atlantiku.
"Bezpečí především a vše ve jménu bezpečí", jsou slogany, které se neminou účinkem ve chvíli skutečného nebo imaginárního kolektivního ohrožení, tj. ve stavu mírného ohrožení, kterou v letadle cítí většina cestujících nebo ve chvíli skutečného teroru, kdy letadla řízená teroristy bortí mrakodrapy.
Naomi Klein popisuje ve své nové knize The Shock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism (Doktrína šoku. Vzestup katastrofického kapitalismu) to, jak globální kapitalismus, tj. Spojené státy využívají krizí a katastrof k "léčbě šokem", tedy k tomu, aby pod zástěrkou válek proti teroru a apelů na bezpečí, přinutili lidi akceptovat politiku, která je připravuje o svobodu a která zároveň upevňuje vliv nadnárodních korporací a moc ideologie nespoutaných, volných trhů. Tady je Naomi Klein ve filmu, který režíroval Alfonso Cuarón a který propaguje její novou knihu:
Nejen globální kapitalisté ale i lokální komunisté (a další politické strany) využívají a vyvolávají "turbulence", tj. pocity ohrožení k tomu, aby v lidech vyvolali strach a lépe jimi manipulovali. I když u nás jde většinou o krize a vize katastrof menšího kalibru.
Kampaně poukazující na nejrůznější hrozby jsou působivé a zaručují zadavatelům pohodlný život – nemusejí inovovat a zabývat se vlastní vizí a programem, stačí jen, aby zdůraznili důsledky hrozby pro voliče/zákazníky, případně vzývali staré dobré hodnoty, bezpečné domovy a čistá města. (British Airways by určitě rády použily svůj oblíbený slogan o bezpečí jako obranu na kritiku po fiasku s Terminálem 5 na Heathrow. 40.000 ztracených kufrů bylo ale příliš).
Zákazníci a voliči jsou ve jménu blížících se turbulencí postrkováni dolů po stupních Maslowovy pyramidy – tam, kde méně (kriticky) přemýšlejí, mají větší strach a jsou ochotnější odevzdat větší díl pravomocí a zodpovědnosti . V rámci Heylenova modelu se tomuto prostoru někdy říká "kostel" – jedná se o stav mysli, kdy se v očekávání turbulencí odevzdaně choulíme v náruči vyšší moci.
Z možných archetypálních hrdinů, kteří budou se zlými teroristy (neviditelnými bakteriemi) válčit za mír a náš bezpečný domov, bych já osobně volil Domestos.
